Nejen tímto kouskem nábytku se vyznaÄují naÅ¡e domácnosti. Máme toho více, ale jistÄ› si vzpomínáte, jak jste postupnÄ› vÅ¡e do bytu nakupovali. Protože pokud jste nemÄ›li spousty penÄ›z, tak to muselo být postupnÄ›. ObyÄejný ÄlovÄ›k dostane po deseti letech byt. Není jen mile pÅ™ekvapen, ale má obrovskou radost, protože se vlastnÄ› stává ÄlovÄ›kem s vlastním bytem a je jedno kde bydlel pÅ™edtím. TÅ™eba na ubytovnÄ› nebo v podnájmu. Takže se radostnÄ› žene podívat na ty holé zdi a Å™ekne si, co kam dá, až na to bude mít. NÄ›kdo si běží vzít půjÄku, ale nÄ›kdo se zadlužit nemíní a rozhodne se kupovat vÅ¡e postupnÄ›. Nestává se tím otrokem banky. Jenže to obnáší také jisté peripetie.  

Například se ihned opustí drahý podnájem, nebo nepříjemnou ubytovnu plnou pochybných elementů. Máme spacák, tak co. A spí se na podlaze, ve spacáku ale je to naÅ¡e. Jako první se seženou vÅ¡elijaké krabice a bedniÄky. Sedí se na nich a nikomu to nevadí. První výplata se dává do nÄ›Äeho na spaní. Pokud tedy nÄ›kdo z kamarádů Äi jiného okruhu známých nÄ›co neposkytl. Takže zde postel huráááá. Spí se sice stále ve spacáku, Ale na vlastní posteli, ke které se z příští výplaty dokoupí povleÄení, polÅ¡táře a peÅ™iny. K tomu stůl a židle. A tím pádem je základ hotov. Je na Äem sedÄ›t, je na Äem spát a Äím se pÅ™ikrýt. Nyní se to už dá vydržet a zaÄneme zaÅ™izovat kuchyň.

Kupují se hrnce, mÄ›ní se jednoplotýnkový vaÅ™iÄ za nÄ›co pořádného a ten starý spolu s hliníkovým eÅ¡usem putuje nÄ›kam do kouta. Až se koupí skříň, bude tam nÄ›kde v koutku odpoÄívat, možná už navždycky. Nu a když je základ, dokupují se již jen vÄ›ci pro potÄ›chu oka a duÅ¡e. Tyto již nejsou tak nutné, ale bez nich není jeÅ¡tÄ› byt bytem. Koberec a záclony, to jsou vÄ›ci, které si kupujeme jako poslední. VÄ›tÅ¡inou. Že v tom popisu nÄ›co poznáváte? Sami sebe? Bylo to těžké, ale svým způsobem hezké, že ano?