Nemusíte být zrovna velcí cestovatelé, abyste vÄ›dÄ›li, že se různé zemÄ› od sebe liší, a to jak svou kulturou a zvyky, tak i životním stylem, který je tam běžný. To je nÄ›co, co bereme téměř jako samozÅ™ejmost. Proto se také příliÅ¡ nezamýšlíme nad tím, Äím je to způsobeno. PříÄiny tohoto jevu jsou vÅ¡ak pomÄ›rnÄ› zajímavé.

 

V první Å™adÄ› zde máme pÅ™izpůsobení místním podmínkám. To můžeme nejlépe ilustrovat například na zemích, jako jsou Å panÄ›lsko Äi Itálie, které mají pÅ™es poledne siestu, avÅ¡ak otevÅ™eno mají až dlouho do noci. Tento zvyk původnÄ› vznikl proto, aby lidé nemuseli pracovat v tom nejvÄ›tším žáru, který je právÄ› v tÄ›chto oblastech velmi intenzivní.

 

 

Faktorem je také historie. Pokud například nějaký národ dané území dobyl, velmi pravděpodobně do něj přenesl i své zvyky, které se zde posléze adaptovali, až je místní obyvatelé, kteří zde dnes žijí, přijali za své.

 

Důležitá je i původní kultura lidí daného území. Byli to spíše nomádi, nebo zemÄ›dÄ›lci? Živili se pÅ™edevším lovem vysoké zvěře, nebo rybaÅ™ením? To vÅ¡e do znaÄné míry ovlivňuje i souÄasný životní styl obyvatel, a je pravdou, že takováto diverzita může být osvěžující.

 

 

Zde je vÅ¡ak potÅ™eba se ptát, zda tomu tak bude i nadále, zvláštÄ› ve svÄ›tle postupující globalizace. Již dnes můžeme totiž vidÄ›t, že zvyky se pomalu sjednocují, a lidé zaÄínají vyznávat stejné hodnoty i preferovaný životní styl.

 

Pokud se na souÄasné situaci nÄ›co nezmÄ›ní, je velmi pravdÄ›podobné, že bÄ›hem příštích sta let jednotlivé kultury a způsoby života zaniknou, a bude existovat jen jeden, který budou vyznávat vÅ¡ichni lidé, bez ohledu na to, odkud jsou.

 

To, zda je to dobÅ™e Äi Å¡patnÄ›, je otázka. Faktem vÅ¡ak je, že se tomu s nejvÄ›tší pravdÄ›podobností nevyhneme. A to je Å¡koda, neboÅ¥ lidé tak ztratí nÄ›co ze své unikátnosti. Každý způsob života, bez ohledu na to, jak odliÅ¡ný, nám totiž může nÄ›co dát.